Historie

Historie obce Vrančice

Z dávné historie osídlení

Dávné osídlení naší lokality potvrdily archeologické průzkumy. Kapitola archeologického bádání se začíná psát počátkem minulého století , kdy na březnicku působil pro archeologii zapálený učitel F.J.Hykeš.

Kolem roku 1897 byly objeveny pozdně halštatské ploché žárové hroby u Hořejan. Do pozdní doby halštatské ( asi 600 - 400 př. Kr.) jsou datovány tyto významné nálezy : vpravo od cesty v býv. obecním lese na okraji lomu, bylo zjištěno ploché žárové pohřebiště, kde byly nalezeny keramické nádoby, železné nástroje a bronzové ozdoby.

Na podzim roku 1949 při stavbě silnice Hořejany - Vrančice na odbočce cesty k Těchařovicům při prokopávce pahorku našli dělníci kosterní pozůstatky. Došlo k významnému objevu dvou slovanských kostrových hrobů s bohatým inventářem. Z prvního hrobu byla zachráněna masivní esovitá stříbrná záušnice, osm skleněných korálků a chomáček vlasů ( jež se zachovaly dík patině záušnice), z druhého hrobu pocházejí čtyři skleněné hnědé korálky a dvě esovité stříbrné záušnice - jedna z čtyřpramenného spleteného drátku, druhá, honosná, zdobená provazcovým filigránem. Záchranným výzkumem byly zjištěny další tři kostrové hroby - bez nálezů. Soudobé sídliště lze předpokládat podle nálezů hradištní keramiky na návrší v poloze V rybníčkách jižně od Hořejan.

V roce 1976 byl získán archeologický materiál (zejména keramika) povrchovým sběrem u Mýšlovic. Jednalo se o rovinné sídliště z pozdní doby halštatské ( 6-5. stol. př. Kr.), rozkládající se po obou stranách silniční přípojky do Mýšlovic.

Další nálezy u Mýšlovic byly zkoumány v roce 1989 při stavbě dálkového vodovodu.

Na táhlém svahu východně od stávající státní silnice asi 400 m SSV od okraje osady Životice se rozkládá rovinné sídliště z doby laténské (2.stol.př. Kr.). Bylo zde odkryto a prozkoumáno celkem 9 sídlištních objektů ( zahloubená chata s kůlovou konstrukcí, zásobní jámy apod.), obsahující bohatý archeologický materiál (keramiku, mazanici, přesleny, bronzový kruh, kosti, uhlíky apod.).

V mělkém údolí 100 - 150 m Z až JZ od obce Mýšlovice se rozkládá sídlištní areál, využívaný opakovaně v několika obdobích pravěku i středověku. Nejstarší osídlení lokality pochází z doby halštatské (6.-5. stol. př. Kr.) a je doloženo nálezy keramiky z povrchových sběrů a jako intruze v mladších, středověkých objektech. Do střední doby laténské (3.-2. stol. př. Kr.) můžeme zařadit jeden zahloubený objekt. Celkem 7 prozkoumaných objektů náleží ranému středověku ( mladší doba hradištní, 12. stol.) a bylo v nich, kromě keramiky, kusů mazanic s konstrukčními otisky a metalurgických struzek, zjištěno množství zuhelnatělého dřeva a obilek. Vrcholně středověké osídlení z konce 14. a 1. poloviny 15. stol. reprezentuje jeden zahloubený objekt a zejména pak studna, jejíž stěny byly obloženy velkými lícovanými kameny. Ze studny byl vedle keramiky získán soubor tesařsky opracovaných dřev a bohatý vzorek paleobotanického materiálu.

 

Zlatá stezka

Do období halštatu lze zřejmě klást vznik stezky, která spojovala českou kotlinu s germánským a románským světem. Podél této historické stezky nazývané Zlatá stezka ( též Linecká, Gold weg, Voa bohemica) vznikala velmi stará sídliště. Nejstarší dochovanou písemnou zprávu o ní máme v kupecké listině z roku 906 n.l. Zmínky o této stezce lze dále najít k roku 1088, 1101, 1212 a poté stále častěji, kdy po ní putovali obchodníci, válečníci i panovníci. O její důležitosti mluví list Karla IV. z 11. října 1369. Zlatá stezka měla výsadu, že souběžně s ní nesměla jít žádná jiná stezka do Pasova. Několikrát se její směr měnil. Původně míjela Příbram. Teprve za císaře Rudolfa II. jeho majestátem z 20. 11. 1579, jímž bylo město Příbram povýšeno na Královské horní město, se trasa Zlaté stezky pozměnila a vedla přes Příbram.Stezka vedla přes Milín na Kojetín a pod vrchem Vranč na Životice a dále na Březnici.Ve směru Zlaté stezky byla v letech 1805 - 1835 vybudována státní silnice tzv. Pasovská , která naše vsi jen těsně míjí mezi Životicemi a Mýšlovicemi.

 

Vrančice

Původ názvu
Vrančice = ves lidí Vrancových ( 1367 Wranecz ) či Vránkových ( 1378 Peskoni dicto Wranka )

Z nejstarší historie

První písemná zmínka je z r. 1253 kdy ves Wrantsicz náležela křížovníkům s červenou hvězdou. Ti ji prodali r. 1333 Přibíkovi z Obděnic, ale r. 1357 postoupil ji Hynek z Jedle zase křížovníkům. V r. 1421 král Zikmund zastavuje platy ve Wrančicich špitala Pražského. Roku 1454 se dostaly k Tochovicům, které měl zastaven rod Zmrzlíků ze Svojšína, držitelé Orlíka. Rod Zmrzlíků měl Tochovice až do r. 1515, kdy se uvádí nový držitel Oldřich Vranovský z Valdeka.

Roku 1532 opat Placidus kláštera Ostrovského a sv. Jana ve Skále dědičně odprodal tochovickou tvrz s dvorem, městečko Tochovice, vsi Hořejany, Star. Vodu, Horčapsko, Vrančice, Svojšice, Kletice, Důl a část Lisovic a Ostrova rytíři Janu Trčkovi z Vitence, nejvyššímu královskému mincmistrovi a hejtmanovi kraje Podbrdského.

Roku 1548 koupil zadlužené Tochovice a s nimi současně i Vrančice, Jiří z Lokšan, místokancléř království českého, který byl majitelem panství březnického. Lokšanové byli šlechtický rod ze Slezska. Rod Lokšanů byl povýšen r. 1604 do stavu panského. Při dělení tohoto rodu o panství březnické r. 1607 bylo odděleno a dostalo se panství Tochovice i s Vrančicemi jako třetí díl Václavu Lokšanovi z Lokšan. Václav Lokšan zúčastnil se stavovského povstání proti Ferdinandovi II. a proto byl jako tisíce jiných trestán na statcích. Václav Lokšan svob. p. z Lokšanu při komisi konfiskační dne 12. prosince 1622 odsouzen byl polovice jmění. Jeho statek Tochovice, městys Tochovice s dvorem poplužním a vsi Ostrov, Vrančice, Kletice, Hořijany, St. Voda, Horčapsko, Lisovice, Voslýn a Vacikov v pokutě ujaty a za sumu odhadní 23 381 kop míšen. prodán byl r. 1623 Přibíkovi Jeníškovi z Újezda.

Přibík Jeníšek stav se současně majitelem panství březnického připojil i Tochovice s poddanými vesnicemi opět k tomuto panství. Přibík Jeníšek byl císařským komisařem při odhadu konfiskovaných statků v kraji Prácheňském a Bechyňském. Při soudu královském byl veřejným žalobcem a navrhoval tresty nejvyšší. Při tom provozoval lichvu při půjčování peněz, čímž zbohatl, ale koupených statků nikdy nezaplatil, čímž Lokšany a královskou komoru ošidil. Přibík Jeníšek z Újezda provedl ve zdejším kraji bezohlednou rekatolizaci s vydatnou pomocí jezuitů. Obyvatelstvo strádalo neméně než jinde násilím duchovním i libovůlí nového pána. Situace se postupně začala zlepšovat po jeho smrti r. 1651 za nástupců jeho rodu. Po smrti posledního příslušníka rodu Jana Josefa z Újezda r. 1728 přešlo panství podle platné smlouvy na Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat.

Počty domů

R. 1586 : bylo ve Vrančicích 8 osedlých.

R. 1629 : 6 gruntů, 1 pustý a 4 chalupy.

R. 1654 : 5 gruntů starých, 1 grunt zkažený, jiný pustý a 2 domky.

R. 1770 : 20 čísel
 

Nová organizace veřejné správy

V roce 1848, když bylo zrušeno poddanství a robota, patřily Vrančice k březnickému panství Jana hraběte Krakovského z Kolovrat.

V roce 1849 zákonem o obecním zřízení byly zrušeny dosavadní úřady vrchnostenské či patrimoniální a místo nich byla zavedena samospráva obcí, jež měla spravovat obecní zastupitelstva v čele se starostou.

Reorganizací veřejné správy r. 1850 vznikl systém soudních a politických okresů, který nahradil dosavadní panství a kraje. Samospráva přešla na menší územní celky tzv. místní obce. Naše obec náležela do politického okresu Březnice.

V roce 1864 vstoupila v platnost 1. a 2. kapitola českého obecního zřízení a na základě toho došlo k hromadnému slučování obcí.

Roku 1864 připadly Vrančice k místní obci Tochovice .

Roku 1877 připadly Vrančice k místní obci Ostrov s kterou se společně osamostatnily od Tochovic.

Rozloučení spojených obcí
V roce 1919 příchodem samostatnosti a ukončení války se život v obci vzpružil a tím i činnost veřejná. Ve spojené obci Vrančicích zatoužili po samostatnosti a to bylo osou místního zájmu.

Na schůzi dne 20. dubna jednáno o rozloučení spojené obce Ostrova a Vrančic ve dvě samostatné obce. Bylo osobní hlasování a přijato dáti souhlas k rozluce 6 proti 2 hlasům. Tak umožněno, aby osada Vrančice stala se samostatnou obcí politickou. Obecní statek a jmění obecní jsou již dávno rozděleny a spravovány samostatně a proto tím snazší bude rozluka, protože není ani společných břemen.

V roce 1920 vznikla samostatná místní obec Vrančice.

Připojení Životic a Těchařovic

Od 1. ledna 1953 byly připojeny do jedné obce Životice a Těchařovice, které dosud přináležely ke Zbenicím.

Připojení Mýšlovic

V roce 1960 proběhla reforma správního území a na základě toho byla do zdejší obce přičleněna osada Mýšlovice od obce Zbenic.

Sloučení do střediskové obce
K 1. lednu 1980 proběhlo u mnoha menších obcí přičlenění do střediskových obcí. Vrančice spolu s Životicemi, Mýšlovicemi a Těchařovicemi byly přičleněny do střediskové obce Milín.

Vytvoření samostatné obce
Občané Vrančic a Životic se při možnosti osamostatnění obcí rozhodli vytvořily společnou obec Vrančice a po volbách 24.listopadu 1990 se osamostatnili od Milína.

Připojení Mýšlovic
Na žádost obyvatel Mýšlovic, které byly stále součástí Milína, došlo 1. ledna 1992 k připojení Mýšlovic k obci Vrančice.

Navracení obecního majetku
Při navracení obecních pozemků a majetku bylo v roce 1992 dohodnuto rozdělení společného katastru Těchařovic, Životic a Mýšlovic na dvě části a to na KÚ Těchařovice a KÚ Mýšlovice. V KÚ Mýšlovice byla oddělena část společného katastru přináležející osadám Životice a Mýšlovice. V roce 1999 byly po devíti letech konečně dokončeny převody obecních pozemků na obec Vrančice, kromě pozemků prodaných obcí Zbenice.

Životice

Původ názvu
Životice = ves lidí Životových

Z nejstarší historie
Nejstarší písemné doklady o existenci vsi Životice pocházejí z roku 1369 a 1376, kdy je mezi patrony kostela v Obděnicích uváděn jistý Bohuněk z Životic (F. A. Tingl, Josef Emler: Libri confirmationum, sv. II a III, Praha 1868, 1879).

Konkrétní zprávu o existenci obce pak přináší "Rejstřík berně na statcích arcibiskupství pražského" z roku 1379 (Jos. Emler: Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými, Praha 1881). V tomto rejstříku je ves Životice uvedena mezi vesnicemi panství Příbram, které v té době patřilo pražskému arcibiskupovi, s poznámkou, že je ve správě rytíře Přibislava (kromě Životic spravoval ještě ves Předlipsko). Rejstřík uvádí jmenovitě jednotlivé poddané a výměru pozemků, které obhospodařovali. Celkem bylo ve vsi 21 poddaných (hospodařících na rozloze 6 lánů a 37 jiter): Honek, Budič, Radoslava, Jan, Mach, Buzek, Řehoř, Jan, Bušek, Letek, Hodíšek, Měta, Blažej, Řehoř, Střezek, Běta, Hoda, Bohuslav, Jakub, Štěpán, Vítek.

Součástí panství Příbram zůstaly Životice i po válkách husitských, kdy už panství původně arcibiskupské bylo v zástavním držení světských feudálů. část vsi byla, zdá se, v té době už v držení jiných majitelů - dokládá to zpráva o prodeji dvora v Životicích Maříkem ze Životic Jindřichovi z Bukovan, vlastníkovi statku Bukovany, za 20 kop gr. míšeňských v roce 1481. Důsledkem toho bylo, že až do poloviny 19. století patřily jednotlivé usedlosti ke dvěma různým statkům.

Podle listiny z 2. 7. 1521 zastavil Jindřich Pešík z Komárova a na Příbrami (tehdy zástavní držitel panství Příbram) svých šest poddaných v Životicích - a tři poddané ve vsi Ráztely - (resp. poddanské platy, které mu měli odvádět) na úhradu půjčky 106 kop grošů pražských, kterou mu poskytl Vojtěch Dráb z Lestkova a na Mirovicích. V listině jsou jmenováni: Jiřík, Starec, Míka, Blažek, Leksa, Švehla. (Státní okresní archiv Třeboň, Velkostatek Orlík nad Vltavou, inv. č. 67; text listiny je otištěn v Palackého Archivu českém, sv. XV, str. 333, č. 48.)

Kdy se Životice - totiž jejich větší část, patřící původně k příbramskému panství - dostaly k panství Orlík, nelze přesně doložit; muselo k tomu dojít někdy mezi léty 1540 až 1551. V roce 1540 v dílčí ceduli, rozdělující majetek Jindřicha ze Švamberka na díl orlický a zvíkovský, nejsou Životice v části orlické, kterou přebíral Bohuslav ze Švamberka, ještě uvedeny, ale v Bohuslavově závěti z r. 1551 už jsou jmenovány jako majetek, který má zdědit doživotně jeho manželka Johana z Lobkovic. Že Johana tento majetek skutečně převzala, o tom svědčí její další zástavy Životic (i dalších vesnic), a to v roce 1557 Aleně Bejčkové z Poměnic za půjčku 8000 kop grošů na dobu šesti let, a v roce 1563 jejímu druhému manželovi Václavu Berkovi z Dubé a Lipé.

V roce 1569 získali Švamberkové definitivně panství Orlík včetně Životic do svého vlastnictví, a měli je až do konfiskace v roce 1620. I za jejich držby byly Životice a okolní vsi dávány do zástavy zejména majitelům sousedních statků Bukovan a Zbenic Bukovanským z Bukovan; např. v dílčí ceduli z roku 1584 je uvedeno, že šest lidí v Životicích drží v zástavě Přibík Bukovanský z Bukovan. Byli to Václav Mašek "na rychtářově", Starec, Váňa na Míkově, Vaněk Hájík (krčma), Jan Sláma a Šimon na Matoušově.

V roce 1596 žádal Jan Jiří ze Švamberka Přibíka Bukovanského Pintu z Bukovan, aby se zúčastnil komisionální obhlídky Životic, které má v zástavě, a které chce Švamberk vykoupit...

Jak je patrno z mapových dokladů, tvořily vsi Životice, Těchařovice a Mýšlovice jakousi odtrženou enklávu orlického panství, ležící v prostoru statků Bukovan a Zbenic; bylo tedy zřejmě pro majitele těchto statků, Bukovanské z Bukovan, výhodné brát do zástavy vesnice, které ležely v bezprostřední blízkosti jejich majetku - nehledě na skutečnost, že část vsi Životic byla přímo v držení tohoto rodu jako součást statku Zbenice.

Od konce 16. století jsou k orlické části Životic dochovány urbáře a pozemkové knihy, takže lze v celkem nepřetržité řadě sledovat vývoj držby jednotlivých usedlostí. Poněkud jiná je situace u zbenické části Životic, kde existuje nejstarší pozemková kniha až po roce 1760.

Na přelomu 16. a 17. století je doložena existence sedmi usedlostí na orlickém dílu Životic, a to: grunt Hájíkovský (později čp. 5), Slámovský (čp. 9), Míkovský (čp. 3), Maříkovský (čp. 1), Starcovský (čp. 2), chalupa Soukupovská (?) a chalupa Jana Zoubka (čp. 12). Tento stav se udržel do poloviny 17. století, kdy poměrně přesné údaje přináší berní rula (katastr) z roku 1654. V té době už orlické panství patřilo Eggenberkům. Zbenice s menším dílem Životic vlastnila Alena Býnová z Býnu. K Orlíku připadalo pět rolníků - Mašek (čp. 1), Starec (čp. 2), Novák (čp. 5), Sláma (čp. 9), Soukup (čp. 3), chalupník Jan Hájík (čp. 8) a zahradník (tj. menší chalupník) Jan Neznal (čp. 10), ke Zbenicím rolník Tomek (čp. 11),a chalupník Huša (čp. 6).

Koncem 17. století se na orlickém dílu Životic uvádí osm usedlostí (pozdější čp. 1, 2, 3, 5, 8, 9, 10 a 12); v průběhu 18. století přibyly další chalupy, a to v roce 1753 čp. 4, v roce 1758 čp. 17 a v roce 1759 čp. 14.

Na zbenickém dílu Životic uvádí urbář z let 1717 - 1733 (podobně jako berní rula) dvě usedlosti, a to Tomkovský grunt a Hušovskou chalupu; u ní poznamenává, že k ní byly připojeny role a louky od Tomkovského gruntu, aby se obě usedlosti vyrovnaly po stránce roboty i placení kontribuce.

Pozemková kniha uvádí po roce 1760 pět usedlostí, a to: Tomek (čp. 11), Zoubek (čp. 6), čipera (čp. 7), Měřička (čp. 15), Kopecký (čp. 19).

Tento stav zůstal v podstatě nezměněn až do konce patrimonia, kdy - v roce 1850 - převzaly politickou a soudní správu nově zřízené okresní úřady a okresní soudy, v nižší instanci pak obecní úřady. Bývalým panstvím a statkům zůstaly pouze záležitosti hospodářské - od této doby se o nich mluví jako o velkostatcích. V publikaci J. G. Sommera Das Königreich Böhmen, Prachiner Kreis, Praha 1840, se u Životic uvádí (český překlad): "Životice (Schiwotitz) - vesnice s 19 domy a 159 obyvateli, z nich 5 domů (mezi nimi i dvůr Životice) patří ke statku Zbenice, přifařena do Slivic."

Snahy o osamostatnění
Již r. 1891 " 20. XI. žádost obcí Těchařovic, Životic a Mejšlovic o oddělení od obce Zb. a Kamenná. Josef Novák ze Životic navrhuje podání žádosti na vyšší místa o rozloučení spojené obce ve dvě. Jako důvod uvádí: Občanstvo prý souhlasí, výlohy v obcích Živ., Mejšl. a Těchař. byly prý menší než nyní, zejména též proto, že při volbách obec. a představenstva byly vždy mezi osadami Těchař., Mejšl. a Život. z jedné strany a Zben. a Kamen. z druhé strany. Návrh přijat všemi hlasy proti zástupci velkostatku..."

R. 1920 "Obec Životice podává žádost o rozdělení obce na dvě. Návrh zamítnut proti 3 hlasům ze 14 přítomných členů obec. zastupitelstva (roz.: Zbenice)..." O odloučení ze spojené obce zbenické se pokusily samotné Životice, jež poukazovaly na velkou vzdálenost Životic od Zbenic, a hlavně na to, že mají dostatečné obecní jmění, aby mohly existovat jako samostatná politická obec. Okresní správní komise žádost sice doporučila, ale ministerstvo vnitra výnosem ze dne 21. 3. 1921 žádost zamítlo, protože obce Zbenice a Kamenná by vzhledem k nízké přirážkové základně nestačily plnit úkoly samostatné obce (proti odloučení hlasovala také většina členů zastupitelstva). Konečné rozhodnutí však bylo spojené obci zbenické oznámeno až 25. 4. 1924, po třech letech...

R. 1923 "...Žádost osad Těchařovice - Mejšlovice - Životice na rozdělení od osad Zbenice - Kamenná. 8 hlasů pro rozdělení a 6 hlasů proti..."

R. 1925 "...znovu usnesení obec. zastup. o rozdělení obce 7 proti 6 hlasům..."

Nové šetření v té věci nařídil zemský výbor okresní správě politické v Písku 5. 6. 1926: ta po průzkumu obecního jmění všech osad navrhla, že by mohl být souhlas dán jen v tom případě, kdyby "bohaté" obce Těchařovice, Mýšlovice a Životice přenechaly Zbenicům část svého obecního jmění na vydržování chudých (obec Zbenice měla nejvíc výloh s vydržováním zproletarizované rozvětvené rodiny loutkářů Holzknechtů a rodiny Řeřichů). Komise 8. 5. 1926 stanovila, že tři "zahajské" vsi Těchařovice, Mýšlovice a Životice zaplatí rozlučovací výlohy a budou Zbenicům přispívat 60 % na chudinství. Po schválení (ve všech místních zastupitelstvech a finančních komisích) povolil zemský výbor rozdělení dosavadní spojené obce na část zbenickou (Zbenice a Kamenná) a těchařovickou (Těchařovice, Mýšlovice, Životice) výměrem č. 16.531 ze dne 10. 11. 1927.

"Zbenická" část sice podala odvolání k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ten však je odmítl, a rozdělení nabylo moci práva; dnem 29. 12. 1927 bylo rozpuštěno zastupitelstvo spojené obce...

Původní žádost o odloučení od spojené obce zbenické, poddanou prostřednictvím okresního hejtmanství v Písku mirovický okresní soud nedoporučil "s poukazem na to, že chudá obec Zbenice, která nemá žádné obecní jmění, by nemohla plnit samostatné (podstatné jméno v zápisu schází) politické obce, zvláště v oblasti chudinství...".

Rozdělení toto stalo se proti vůli občanů Zbenic a je považováno jako ponížení chudoby obce. Dne 10.října 1930 rozhodnutím Nejvyšího správního soudu v Praze bylo vyhověno stížnosti obce zbenické na rozloučení obcí a výnosem z téhož dne sloučena obec Zbenická.

Pokus o rozdělení katastru
Téhož roku 1937 byl učiněn třikráte pokus o rozdělení katastru obce Těchařovice v samostatný katastr tří osad Těchařovice, Životice a Mýšlovice vždy bezvýsledně neb k dohodě nabylo možno docíliti.

Připojení k Vrančicům
Životice a Těchařovice byly součástí obce Zbenice do konce roku 1952. K 1. lednu 1953 byly obě osady připojeny k obci Vrančice.

 

Mýšlovice

Původ názvu
Myslejovici = lidé Myslejovi

Nejstarší písemné doklady o existenci vsi Mýšlovice pocházejí z roku 1356.

1356, 24. Jun., silva jacet inter villas - Krastitz, Sbynicz et Mysslowicz, Sedl. z A. kap. XII-2;

1543 (1518) zamek Worlik.. Tiecharzowicze ves.., Maysslowicze, DZ.45 D 24;

1645 a 1677 ves Megsslowicze, BR D 24;

1654 a 1677 ves Megsslovicze, BR 21/585 a Reviz. 37/469;

1854 Mejšlovice...

Připojení k Vrančicům
Mýšlovice byly součástí obce Zbenice a po reformě správního území byly také připojeny v roce 1960 k Vrančicům.

Příslušnost Vrančic k politickým okresům
1850 - 1868 Březnice

1868 - 1942 Blatná

1942 - 1945 Strakonice

1945 - 1949 Blatná

1949 - 2003 Příbram

Příslušnost Životic a Mýšlovic k politickým okresům
1850 - 1855 Březnice

1855 - 1868 Mirovice

1868 - 1949 Písek

1949 - 2003 Příbram

Představitelé obce Vrančice

Starostové obce
1920 - 1924 Průša Josef č. 23

1924 - 1929 Korba Josef č. 9

1929 - 1938 Muláček Antonín č. 12

1938 - 1945 Valta Bedřich č. 3

Předsedové národních výborů
1945 - 1954 Janoušek Václav č. 7

1954 - 1960 Muzikář Josef č. 6

1960 - 1971 Janoušek Václav č. 7

1971 - 1980 Doule Jan č. 19

Sloučení do střediskové obce Milín
1980 Burian Radětice

1986 Ptáček Ostrov

Osamostatnění Vrančic a Životic

Starostové obce
1990 - 1994 Ing. červený Jiří č. 30

1994 - 2002 Sláma Václav č. 18

2002 -         Sláma Jiří č. 18

Kronikáři

Pamětní kniha obce Vrančice založena 1932
1930 - 1936 Salivar Rudolf Vrančice č. 2

1949 - 1964 Muzikář Josef Vrančice č. 6

1975            Martínková Marie Vrančice č.12

1977 - 1979 Žáček Josef Životice č.11

1993 -           Sláma Jiří Vrančice č.18

Pamětní kniha obce Životice založena 1938
1938 Polívka František Životice č.10

Počty obyvatel a domů v datech

             Vrančice             Životice            Mýšlovice

1869     139/23               171/19               136/16

1880       28/24               160/19               144/17

1890     141/23               137/19              152/17

1900     135/23               127/19              121/17

1910     153/22              112/19               121/17

1921     145/22                97/19                 99/17

1930     126/25              106/22                 96/17

1950     102/26               73/20                  72/17

1961     80/26                  85/20                 64/17

1970     85/26                  78/20                 53/17

1980     82/32                  62/22                 43/17

1991    63/32                   47/23                 36/17

2000    59/32                   54/23                 31/17